Text na stránkách 3

67 Po skončeném výslechu obžalovaných dopoledne dne 17. t. m. přikročeno k výslechu neméně než 20 svěd- ků, který se prodloužil až do dne 18 t. m. dopoledne, načež odpoledne předčítána celá halda protokolů a soud- ních akt, k přelíčení tomu se vztahujících. Práce tato zabrala celé půldne. Následujícího dne, v neděli, sesta- veny otázky, načež následovaly řeči státního návladního p. Sindeláře a obhajců dra. Bendienra a Dreyera. Nejzávažnějšími svědky byla rodina gruntovníka Mt. Kusta z České Kubice. Prostý tento venkovan, který umí čísti jen starý švabach a syna svého, jenž naučil se ve škole vesnické latinku čísti, proto již za učeného po- važuje, byl nejvydatnější kořistí, jež do šejdířských rukou dvojice Eckstein-Roth se dostala a kterou byla by také dvojice tato, kdyby do toho jiné okolnosti nebyly přišly, až na mizinu přivedla. Svědek tento při výslechu vy- právěl, že zná jen Ecksteiny, Rotha že nezná. Tak prý nebyl schytralým — což mu ovšem každý uvěří — aby věděl, že Eckstein provádí s ním jen podvodnou hru, lá- kaje na něm peníze, které prý dával těm „vojanským pá- nům,“ kteří syna Kustova za to za docela neschopna pro- hlásí. To se ovšem nestalo a tak otevřely se Kustovi po- někud oči a on chtěl na Ecksteinovi peníze nazpět. Po- slal tam syna, ten ale nepořídil, neboť nedostal nic, po- tkal však na zpáteční cestě jakéhos Mühlbachera, jemuž vše vypravoval, a ten mu bez obalu řekl, že je žid pod- vádí, aby mu ty peníze nedarovali. Předseda: Co je ten Mühlbauer? — Svědek: Je to vodař, milostpane. — Př.: Tak vidíte, to je pouhý vodař a byl chytřejší nežli vy, a vy jste přece sedlák. — Svědek: Jo, milostpane, on byl na vojně. — Předseda: Tady se podívejte, tohle psaní dostal jste z Vídně, znáte ho? — Svědek (bera do ruky předešlé již uvedené výhrůžné psaní a dívaje se naň): To neumím číst, milostpane, to je židovské, ale můj syn to přečte, ten je učenej. — Předseda: To není židovské, to je latinka. Vy jste se tedy skutečně domníval, že vám Eckstein syna vymůže, a nenapadlo vám, že to je pod- vod? — Svědek: Kdo pak by si myslel, milostpane, že mne chce podskočit. — Předseda: Ale teď už to nevě- říte, že by měl Eckstein tolik moci? — Svědek: Vždyť si nevymohl svého syna, milostpane. — Svědek, byv s Ecksteinem konfrontován, vyčetl tomuto, že ho nechtěl znát, když na něm žádal peníze nazpět, a že ho vyhazo- val ze světnice, hroze mu bitím. Eckstein to ovšem po- pírá. — V témž smyslu mluvili i žena Kustova a dva je- jich synové. Všichni vypovídali prostými slovy souhlasně jak se celá věc sběhla, a stýskali si, že museli prý potom na Ecksteinovi peníze své „štreitem“ dobývat. V příčině onoho výhrůžného psaní tvrdila celá rodina, že pocházelo od Ecksteinů. Spůsobem přímo naivním tvrdil to i nej- mladší syn Kustův, 18letý to mladík. — Předs.: Jak pak jsi to poznal, že to psaní je od Ecksteina? — Svědek: Podle štreitu. (Smích v obecenstvu). Výpovědi svědků náležejících k rodině obžalovaného Ecksteina, a sice manželky téhož a dvou synů a jedné dcery jejich, byly hlavně v tom směru zajímavy, že všichni tito svědkové tváří v tvář dokazovali obžalova- nému Rothovi to, co on rozhodně popíral a o čem ani slyšeti nechtěl, že totiž u Ecksteinů v čas odvodu dva- kráte přenocoval a že se tehdá mluvilo o Kustovi, který chtěl peníze své nazpět. Zvláštní bylo však, že svědek Hermann Eekstein, syn obžalovaného, tázán byv na to, kterak ho Roth „visitiroval“ a otce ujistil, že Hermann vojákem nebude, věc tu prohlásil za nepravdu a vzdor opětovanému vyzvání předsedy, aby se na to přec upa- matoval, odvětil, že o tom nic neví. — Svědek Antonín Richter, účetní šikovatel z Horšova Týna, dosvědčil jen, že vskutku psal Rothovi asi dvě žádosti týkající se osvo- bození od cvičení u zemské obrany. Pádné a závazné svědectví vydali proti Rothovi bru- sič skla Ant. Petzold z Johannovy hutě, mlynář Karel Theuerle z Chotiměře, výminkář Josef Neid a gruntovník Jos. Kuber z Malonic. — Otec Petzoldův vyjednával s Rothem před 10 lety stranu toho, jestli by tento mohl syna jeho Antonína osvoboditi od vojančiny, k čemuž se žid za 250 zl. uvolil a 50 zl. hned složiti si vymínil. Syn Antonín slyšel od otce, že člověk, s nímž on vyjednával o tom „odvodu“, byl vlasů černých. Tato okolnosť zdála se vrhati jaksi pochybné světlo v celou záležitosť, zdá se však, že Pe- tzold naznačiv vlas Rothův, který je již prošedivělý, ač ne značně, co černý, nebral to v tak přesném významu slova. Mlynář K. Theuerle měl už také vše vyjednáno s Rothem v příčině osvobození, později ale, jsa již v třídě třetí vzdor židovým domluvám „že prý by to byla pro něj co mlynáře hanba execírovat s pacholky,“ odřekl to židovi, odbyv ho, že už to nestojí za to. — Vůči všem těmto svědkům tvrdil Roth, že je nezná a opakoval ste- reotypní svou odpověď, že neví nic o těch záležitostech a že mu nemůže nikdo nic dokázat. Dne 18. m. m. odpol. předčítány protokoly s celou řadou svědků z různých míst horšovotýnského a domaž- lického okresu zavedené, které nasvědčovaly, že působení Rothovo bylo značně rozvětvené. Zajímavo je, co vypra- vuje jistá A. Heldová. Ta došla si k Rothovi a žádala ho, aby ji muže osvobodil. Žid jí to přislíbil, řka vý- slovně: „Letos to půjde, letos je „regimentsarzt“ žid.“ — U večer v 7 hodin prohlášeno, po přečtění příslušných spisů průvodní řízení za skončené. Soudní dvůr sestavil si mezi tím otázky, které na to v neděli ráno pánům porotcům byly předloženy. Otázek těchto bylo osm a sice dotýkala se každá jednotlivých obžalovaným dokázaných podvodů. První čtyry otázky vztahovaly se k Sal. Ecksteinovi, pátá k téhož synu Ši- monovi, a zbývající tři k Sussmannu Rothovi. Jádro o- tázek těch bylo následující: 1. Je-li Šal. Eckstein vinen, že lstivým předstíráním, že mu syna „osvobodí“, vylákal na M, Kustovi 650 zl., 2. že B. Váchala s týmž úmyslem o 520 zl. ošalil a tomuto 300 zl. škody spůsobil, 3. že Fr. Haladu o 210 zl. týmž podvodným spůsobem opálil, 4. že chtěl Fr. Váchala přiměti k vydání falešného svě- dectví u soudu; 5. je-li vinen syn téhož Šimon Eckstein že byl otci nápomocen v činu v otázce 1. naznačeném; 6. je-li Suzsmann Roth vinen, že navedl Ecksteina, aby mu dohazoval lidi, kteří by spůsobem neoprávněným chtěli být „osvobozeni“, 7. že Ant. Petzolda ošáliti chtěl lstivým předstíráním, že ho z vojny vymůže, o 250 zl. a že mu skntečně 50 zl. škody spůsobil, a konečně 8. že s týmž úmyslem Karla Theuerla o 300 zl. napáliti chtěl. — Obhájce Ecksteinův p. dr. Dreyer žádal, aby k otáz- kám těmto připojeny byly některé dodatečné a sice na spoluvinnu jeho klientů a zneužití úřední moci znějící. Když byl proti tomu státní návladní p. dr. Šindelář pro- testoval, zamítl předseda p. rada Urban jmenem senátu žádosť p. obhájcovu, prohlásiv, že to zůstane při polože- ných 8 otázkách. Po té uchopil se slova veřejný žalobce p. dr. Šinde- lář a jal se v playdeyeru přes hodinu trvajícím a o věcné důvody opřeném, dobře promyšleném a jadrně předneše- ném dokazovati vinu obžalovaných, žádaje za jich potre- stání. Sejdíře Rotha přirovnal p. žalobce velmi trefně k známému podvodníku „doktoru“ Zelenkovi a předváděje porotcům před oči prostotu, ba plným právem možno říci hlupství a nevědomosť některých napálených obětí (ze- jmena Kusta), pronesl náhled, že k tomu nebylo třeba „Vymáhači od vojenčiny“ před porotou dne 17., 18. a 19. února 1882. (Vyňatek z „P. L.“) (Dokončení.)