Text na stránkách 2

— 66 — v rukou číši černé kávy, upřený v dál bystrý hled. Takž Tě, duško, stále vidím, přání nose v toužných lrtech: navždy buď mým Ganymedem, v žití, nejen v krátkých snech. II. Vyvinula's se mně z náručí, když chtěl jsem Tě kdys objati, když chtěl jsem poznat onu říš, kde vládnou milí Penáti. Vyvínula's se mně z náručí, — což mohu, bože, za to já, že Tvoje náruč nade vše rozkoše půvab pro mne|má? Vyvinula's se mně z náručí a srdce mé to bolelo, vždyť ani Tvoje něžné nitro mnou objato být nesmělo! V. B. Ježek. Česko-moravská příční dráha. (Pokračování.) Se záležitostí nynější stavby tratě přes hornatinu chudenickou směrem z Klatov na Staňkovy, hlavně však oné ze Staňkov údolím Radbuzy ku hranicím bavorským, vypadalo by to dnes zcela jinak, kdyby v době stavby české západní dráhy obyvatelstvo oněch ještě dnes zapo- menutých, západně od Štaňkov ležících okresů, dílem ne- tečné nebylo zůstalo, kdyby se bylo poněkuď buď s pod- nikatelstvem dráhy této a s ostatními dědinami jedno- svorně za příčinou směru dráhy spojilo a zájmy své v ohledu tom všemožně bylo hájilo. Avšak tenkráte pano- vala ještě až příliš skoro všude v podobných krajích, kde polní hospodářství hlavní základ výroby a výživy tvoří, ta nejmožnější nechuť vůči dráze, která v držebnosti po- zemků tu a tam přece jen vždy menší neb větší stálé změny způsobuje. Pozemku nikdo nechtěl pozbýti ani za píď, mohlo-li tomu jen tak býti. Z druhé strany hledělo podnikatelstvo nabýti dostatek potřebné půdy za peníz nejlevnější a určilo směr dráhy hlavně po půdě takové. Mohla-li však tenkráte trať české západní dráhy na své části z Plzně do Stoda u větším oblouku zajeti k vý- nosným dolům a hutím nýřanským, to mohla i ve své celé délce z Plzně až do Štaňkov po levém břehu Rad- buzy a odtuď dál alespoň až do Horšova Týna po levém břehu vésti. Tím by se nebyla nikterak od svého hlavního a původního směru k průsmykům u Domažlic uchýlila, nechť by byla Šumavu průsmykem do- mažlickým nebo všerubským překročila. Že by zmíněným okresům okolnosť ta nemálo byla prospěla, toho netřeba ani slovem dokazovati. V obou pádech byla by se též musela Domažlic dotknouti a délka její z Holejšova u Stoda, kde z levého na pravý břeh Radbuzy přechází, přes Horšovo Týn do Domažlic nebyla by nikterak větší bývala nežli jest délka za nynějšího jejího směru ze Staň- kov přes skoro čtvrtstoletou posavádní zastávku v Blížejově. Pro ony okresy až příliš odlehlá tato zastávka nijakým způsobem nemohla a nemůže působiti v nějakém ohledu na cestovní a obchodní poměry zmí- něných okresů. Jinaký byl by arciť účinek a vliv stanice v Týně Horšově. Těžiště oněch okresů v ohledu obchodním přenešeno nyní z malé části na stanici domažlickou, u větší části pak arciť na stanici v Staňkově. Poslední touto okolností ztratila však česká západní dráha z obchodu s těmito okresy za celou dobu jejího tr- vání příjem nejméně za 10 kilometrů za každého cestují- cího a za každý cent zboží, což tvoří schodek, jenž obnáší takovou peněžní částku, která by byla úroky za výlohy na podobnou trat přes Horšův Týn zajisté lehce uhradila, uváží-li se též, že by v pádu tom naklad za jediné pře- kročení Radbuzy u Horšova Týna nebyl snad tak značný býval, jako onen za její přechod u Holejšova a Staňkov. Dnes nemůže také nikdo tvrditi, že dědiny na pla- nině chudenické a hlavně snad tamní výroba uhlí ten- kráte rozhodly, aby trať od Holejšova počínaje po pravém břehu Radbuzy vedena byla — a pak Horšova Týna se nedotkla. Pro nynější její směr na úpatí pla- niny chudenické rozhodly jedině poměry terrainu, tudíž úplně ve smyslu snahy podnikatelstva, vésti trať po nej- lacinějších pozemcích, totiž po svazích břehů Radbuzy a jejího přítoku, před Staňkovy ústícím. Že by se však byla Horšova Týna snad z té jediné příčiny vyhnula, jelikož by hornatinu mezi tímto městem a Domažlicemi nebyla mohla tak překročiti, jak toho stou- paní dráhy směrem ku hranicím vyžadovalo, ta obava zů- stati musí pouhou důmínkou. Zájezd takový byl by však oboum stranám jen vydatně poslou- žil. Podobná okolnosť jest i tudíž u veliké části rozho- dující na směr příční dráhy z Klatov na západ. Nedá se nikterak vyvrátiti náhled, že směr její z Jano- vic přes Novou Kdýň ani jinak určen býti nemůže, má-li její provedení shodovati se s poměry jejími co dráhy pro kraj pošumavský očividně potřebné, co dráhy dopravu vý- chodozápadně v každém ohledu ulevňující a urychlující. Bylo by též velice odvážné, chtíti dokazovati, že by někdy později na planině chudenické průmysl tamní vý- znamnějšího vzletu získati mohl než průmysl v dědinách na jejím jižním úpatí. Zde již ode dávna odvětví všeliké výroby průmyslnické čekají na příhodnější spojení se svě- tem obchodním, aby mohly zápoliti s výrobnými místy jiných, v ohledu železničním šťastnějších krajů, aby ne- zanikla docela jejich výroba a s ní zároveň skrovný bla- hobyt Pošumavska. Zanikly zde ovšem mnohé závody; neblahý tento zjev přičísti lze však toliko na vrub nedo- statku velenutné pro kraj ten příhodné a časové ko- munikace. Závody ty musely pomalu zaniknouti; do- prava surovin, paliva a p., jakož i hotových výrobků, mnohým způsobem zdražena, přinutila výrobce, že se roz- hodnouti musel a závod svůj z nemožnosti pro něj vy- datné konkurence zavřel, nechtěje se škodou pracovati. Majitel přeložil zkrátka závod svůj do krajiny, kterou dráha příhodnějí pro obchod probíhá, a Pošumavsko bylo takto opět o jeden pramen výživy chudší a obyvatel jeho přinucen byl rodnou půdu opustiti a výživu svou mnohdy v cizině s nepoměrným namáháním sobě vydobývati, po- strádaje všeho toho, čeho by mu byla otčina hravě po- skytnouti mohla. (Pokračování.) Popěvky. I. Že nevěrcem jsem pouhým jen, Vy děla Jste mi „ade,“ a jarní větřík zavál sen té naší lásky mladé. Ten co Vás po mně těšíval — jak pobožně znal hledět! k Vám modlil se, Vám přísahal, a pak Vás — nechal sedět. K. Č. Kolčavský.