Text na stránkách 2

Z veřejné čítárny. Podle usnesení poslední schůze výboru ze dne 13. t. m. bude nyní čítárna otevřena v pátek na místě ve středu. Ostatní dny jsou nezměněny. V čítárně jest vyložen nový se- znam časopisů s jmény ochotných jich zapůjčovatelů. V čítárně se nyní vykládá přes 120 časopisů. Z no- vě přibylých listů dlužno vytknouti „Českou stráž“ a „Vyšehrad“. Řemeslnicko-živnostenská jednota věnovala 5 zl. na vydržování tohoto ústavu a bude tam vykládati své listy. Pan prof Ant. Beneš vě- noval 1 zl. Budiž dárcům těmto vysloven upřímný dík! Zajímavá fakta vykazuje kniha přítomných. Čítárna jest slušně navštěvována a přineseme svým časem statistiku, jak pilně některé kruhy čtou a jak jiné málo vyhledávají tuto dosud v lidu našem ne- uznanou instituci. Neškodilo by, aby i ti, kteří ne- znají dosud čítárny, přišli se na ni aspoň podívat. Snad by se jim zde zalíbilo. Na každém pokročilém občanu jest, aby poučil neznalé věci o významu a důležitosti čítárny. — Do 24. t. m. navštívilo čítár- nu 1211 osob, na jedno otevření čítárny připadá průměrně 24 osoby. Největší návštěva 70 osob byla dne 3. prosince 1899. Vyznamenání. Řídící učitel p. Gabriel Řimsa v Dlažďově obdržel od presidia c. k. místodržitelství čestnou jubilejní medaili za věrné 40leté působení ve službě školní. Sňatek. Sleč. Aloisie Fastrova, dcera zdej- šího měšťana p. Aug. Fastra, a p. František Zbí- ral, podstarší v městském parním pivovaře, slaviti budou sňatek svůj dne 5. února t. r o 11. hod. v děkanském chrámu Páně. V době častých změn ministerských. V posled- ních letech vystřídalo se v Rakousku mnoho mini- sterstev a ministrů. Přirozeně se následkem těchto častých změn obrací pozornost k tomu, že pořád víc a více rozmnožují řadu ministerských pensi- stů. Obyčejně má se za to, že ministerské výslužné obnáší 4000 zl.; ale domněnka tato není správná. Ministerské pense bývají obyčejně vyšší. Třeba roz- lišovati čtyři stupně pensí: 1. Bývalý ministr pře- vezme jiný státní úřad; pak se mu dostává hodno- sti a příjmů, jako měl jsa ministrem, tedy 10.000 zl., vyjma funkční příplatek. 2. Ministr se propustí s vý- hradou jeho opětného užití ve službách státních; pak béře jako pensi svůj plný plat, vyjma funkční příplatek, tedy 10.000 zl. 3. Anebo se ministr pro- pustí; byl však dříve, než byl k ministerskému úřa- du povolán, na př. odborným přednostou V tako- vém případě dostává, jakoby byl jako odborný před- nosta vysloužil, pensi 7000 zl., tedy plný plat odbor- ného přednosty 4 Pouze parlamentní ministři, kte- ří prosté byli propuštěni, dostávají pouze 4000 zl. Ale to stává se velmi zřídka. Obyčejně takovému ministru ve výslužbě dostane se jednoho nebo dvou úřadů, které vyžadují málo práce ale spojeny jsou s velkými — příjmy Mestské průmyslové museum pro západní Če- chy v Plzni uspořádá v nejbližší době následující odborné přednášky a sice: V nedělích, dne 28. led- na a 11. února přednášeti bude p. prof. Dr. Ant. Šnajdauf: „O uměleckém průmyslu a jeho poměru k umění vůbec.“ (Dvě přednášky.) V nedělích, dne 25. února a 11. března (ve dvou přednáškách) po- jedná p. Fr. Kundrát, městský chemik: O dějinách osvětlování se zřetelem na moderní vymoženosti.“ — Přednášky tyto odbývati se budou ve velké zasedací síni obecního zastupitelstva na radnici Plzeňské. Za- čátek v naznačené dny vždy o 3. hod. odpolední. Bezplatný vstup každému volný. Z c. k. berního úřadu. Při doplňovací volbě který vyučováním školní mládeže a vydáním něko- lika prostonárodních pojednání o pěstení stromů mo- rušových a chovu bourců velikých zásluh sobě zí- skal. Hedvábnictví, ač nyní pouze živořilo, neza- niklo docela. Když r. 1859 následkem ztráty jednoho dílu Lombardska hedvábnictví rakouskému hluboká rána byla zasazena, spojilo se více přívrženců hedvábnictví v mocnářství našem za tím účelem, aby povznesením tohoto hospodářského odvětví v zemích, kde se do- sud nepěstovalo, aspoň částečně se nahradil úbytek hedvábí vlašskeho. Bývalá c. k. vlastenecko-hospo- dárská spolecnost v Praze povolala do života hedváb- nickou jednotu, zpočátku jako svůj odbor, jenž pozdě- ji jako samostatný spolek se ustavil a nejvyššího po- tvrzení r. 1863 došel. Týž byl podněcující jiskrou pro všechny přátele hedvábnictví, neboť teměř sou- časně zaraženy nové hedvábnické jednoty v Mostu, Hradci Králové, Jičíně, Litomyšli, Domažlicích v Če- chách, v Olomouci na Moravě, v Opavě ve Slezsku, v Biale v Haliči. Ze všech těchto jednot zachoval se dosud a prospívá hedvábnický spolek pro krá- lovství České v Praze, jenž každoročně na jaře množství morušových sazenic jakož i semeno moru- še a původní milánská vajíčka bource morušového žadatelům bezplatně rozesílá, na podzim pak vyro- bené zámotky od pěstitelů kupuje a k povzbuzení dalšího pěstování k ceně kupní ještě odměny přidává. Moruši se u nás dobře daří a kde se ta daří, tam i hedvábnictví jest možné, poněvadž morušový líst jest jediným přirozeným krmivem bource hed- vábníčka. Nebyli-li bychom tud ž samy proti sobě, kdyby- chom se výnosného hedvábnictví nechápali, když v severním Prusku prospívá, ano i v Rusku svého útulku nalezlo? Tam dobyli si zásluh o hedvábnictví zvláště car Petr Veliký a carevna Kateřiua II. Na do komise pro osobní daň z příjmu dle §§ 22 a 189 zák. ze dne 25. října 1896 čís. ř. z. 220 vystoupe- ním p. Václava Tupce, gen. sekretáře v Koutě, v I. sboru a vylosováním p. M.U.Dra. Gustava Halíka, prim. lékaře, v II. sboru co zástupce, pak pp. Kar. Regala, obchodníka, co člena a Ant. Strece, mlynáře, co zástupce, v Domažlicích dne 8. a 9. předsevzaté, zůstala volba v I. sboru jednoho člena komise ne- rozhodnuta, v II. sboru zástupcem člena zvolen byl p. M.U.Dr Gustav Halík, prim. lékař v Domažli- cích, v III. sboru zvolen byl za člena p. Josef Rojt, rolník v Chrastavicích a zástupcem p. Štěpán Konopík, rolník v Chrastavicích. — Rejstříky o rozvržení všeobecné daně výděl- kové pro období 1900-1901 vyloženy jsou ve smyslu ustanovení § 58 zákona ze dne 25. řijna 1896 ř. z. č. 220 v berním inspektorátě době úřední, t. j. od 8.—12 hod. dopoledne a od 1—4 hod. odpoledne po dobu od 24. ledna 1900 až včetně do 6. února t. r. k nahlednutí dotýčných poplatníkův. Katolická Jednota v Domažlicích konala dne 21. ledna 1900 svoji členskou schůzi za velmi četné ú- časti členů a hostí. Program byl: Vldst. p. c. k. prof. Janda rozhovořil se o době adventní a vánoční a velmi poutavě a poučně vyložil význam obou. Potom pp. členové vypravovali některé obyčeje a zvyky adventní a vánoční a sebrali pěkný příspěvek folkoloristický z našeho města. Následovala velezda- řilá přednáška p. Tom. Miloty, přednosty c. k. drah: „O potřebě, důležitosti a úkolu Katol. Jednot.“ Nadšeně přednešená tato řeč velikým potleskem a souhlasem byla přijata Pro pokročilý čas třetí přednáška ponechána ku příští členské schůzi. Osobní. C. k. zemská školní rada ustanovila učitelem p. Čeňka Chytila v Dlažďově (okres do- mažlický) a podučitelkou sleč. Annu Randovou v Domažlicích. Dar. Slav. okresní zastupitelstvo Domažlické darovalo 100 K. na stravování chudých studujících zdejšího gymnasia. Národní Jednota Pošumavská. V našem odboru se to hýbe. Výbor omlazen novými silami s nadše- ním a radostí chápe se práce. Aby pak i členstvo mělo podíl na nových myšlenkách pracovních a při lnulo více k úkolům N. J. P., usnesl se výbor ve schůzi dne 17. t. m., aby se konala dne 31. t. m. schůze členská, v níž by se pohovořilo důvěrně a přátelsky o práci N. J. P. ve městě a okolí. — O jednotlivých bodech schůze zahájí rozhovor čtyři členové výboru. Nelze zapříti, že N. J. P. chová ještě ve svém programu „veliký obor kynoucí no- vým úkolům buditelské působnosti národa milov- ných osvícenců“ jak na poli národním tak i hospo- dářském. Jest to prvý pokus výboru seskupiti ve zdejším odboru N. J. P. pracovníky, kteří přispěti chtějí k společné národní práci, jak ve městě tak i zvláště v našem Pošumaví. Jest kol nás rozseto několik míst ohrožených a spících dosud, které po- třebují naší přátelské podpory a obětavé součin- nosti. Aby město naše bylo v náležitém kontaktu se svým okolím, abychom pracovali svorně a shodně, jest v nynější době zvláště potřeba. Jen činorodá, úsilná práce povede k výsledkům! Doznati se mu- sí upřímně, že okolí a město naše musí pracovati společně a soustavně, že máme velké společné zájmy. Musíme pracovati k tomu, aby padly konečně ty předsudky, které zamezují zdravý společný postup. Jest poukázováno na to častějí, že jest potřeba inten- sivnější práce v našem odboru, nuže zde zveme kaž- dého, kdo to uznává, aby přišel a posílil úzký krou- žek, kterému na vůli nechybí. Voláme upřímně ke Kavkaze tak daleko pokročilo hedvábnictví, že se tamní hedvábnické rukodílny již delší dobu domácím hedvábím zásobují. Uvážíme-li dokonce, že i ve Švedsku o zavedení hedvábnictví šťastně se pokou- šeno, a v Dánsku moruše vysazovány a vůbec že do- kázano jest, že hedvábí z krajin polárnímu kruhu bližších onomu v teplém pásmu vyrobenému na krá- se zúplna se vyrovná, musí všechna pochybnost, pak- li jaká jest, zmizeti, že by v našem utěšeném pod- nebí v rozsáhlém rozměru provozovati se nedalo. Člo- věčenstvo velmi těžce přivyká novotám i sebe uži- tečnějším. Lpění na zaměstnání obvyklém jest tak velké, že obětuje se raději větší prospěch, než aby obvyklé zaměstnání se opustilo. To jevilo se nejednou při zavádění hedvábnictví v Evropě. V Řecku šlo to rychle, ježto vycházelo od vlády a tehda bylo ještě příliš výnosným za- městnáním. Když však již rozmnožená konkurence cenu hedvábí snížila, tu počaly se objevovati obtíže a překážky jeho rozšíření. Tak bylo v Italii, Fran- cii a tak je dosud i u nás, jakkoliv by nám obě ty- to země za povzbuzující příklad sloužiti mohly, ne- boť výroba surového hedvábí mocně tam přispívá k blahobytu domácímu, ač odvětví to jenom těžce a zdlouhavě tam zdomácnělo. Jak z uvedených dějin jasně vysvítá, děkuje hedvábnictví od svého prvopočátku až do novějších dob svůj vývin a rozkvět krásné pleti. Nechť ná- sledují spanilé dámy předkyň svých ku prospěchu svému a celé vlasti. Ležíť to již v útlé povaze hedvábníčka, že jemu jemnější opatrování něžné ruč- ky ženské lépe slouží. Čeho se žena upřímně cho- pí, ručí nám za skvělý výsledek. Její neunavná vy- trvalost a trpělivost jest toho důkazem. Nebudiž tedy krásné pleti vytýkáno, že se odívá hedvábím, neboť si tak zasloužila, jsouc ode dávna jeho pěsti- telkou. každému, přijď mezi nás a přispěj myšlenkou i pra- cí k čilejšímu tempu v našem odboru. Ve velmi pozoruhodném díle A. Hubky „Naše menšiny a smí- šené kraje na českém jihu“ jest vytknuto na str. 64. „Domažlice neplní důležitý úkol osvětový i hospo- dářský, který je jim určen. Jsou město bohaté, plné intelligence, ale pracovníků jest velice pořídku. Ven- kov je ponechán sám sobě, nanejvýš že některý z Domažličanů uspořádá tam jednou za dlouhý čas nějakou přednášku. A nelze přece upříti, kdyby si Domažlice počínaly čileji a vůči venkovu svědomitéji, že bychom na Domažlicku dělali zcela jiné pokroky. než děje se dnes.“ Ač výtka tato není zcela správ- na, přece nelze neuznati, že je na ní něco pravdy. Doufáme, že intelligence naše vezme si k srdci ten- to skrytý appel na ni a že se dostaví do schůze, že nenechá na sobě výtku, že se vzdaluje práce o- světové a národní. Členská schůze odboru dne 31. t. m., k níž členové i hosté jsou vítáni, budiž shro- máždištěm všech přátel N. J. P. bez rozdílu stran a povolání. Dokažme, že chceme pracovati, že máme dobrou vůli a nenechme osamocený jen úzký krou- žek, rozmnožme pevný, sražený šik harcovníků ve městě i kraji našem. Společná práce bude nás síli- ti a povzbuzovati k další utěšené činnosti — ku práci ve skupině odborů na Domažlicku. H. Ze spolku „Tuhosť.“ Spolek k podporování chudých studujících, jenž podle nových vys. c. k. místodržitelstvím schválených stanov přijal název „Tuhošť,“ svolává valnou hromadu ke dni 11. ú- nora do budovy c. k. gymnasia o 2. hod. odpol. — Program bude ct. pp. členům spolku poštou dodán Do Blížejova dosazen za faráře K. Rank, který nezná česky. Jak se má domluviti se svými český- mi osadníky? Tito jsou velice nemile dojati tímto jednáním a obrátí se ve věci té ke konsistoři. Sdružení českých zemědelců pro král. České od 1. ledna do 31. prosince 1899 čítalo důvěrníků svých 1465 a členů 18.362 (více o 7327 než roku 1898), schůzí a přednášek bylo pořádáno 716. S Bohem — krejcare! „Mouřenín vykonal svo- ji povinnost — mouřenín může jít“, jest heslem ne- vděčného světa. Nevděku toho dožil se také náš krejcar, který po leta národům evropským a zejmena rakouským věrně služby konal. Mnohé listy věnují zaniklému krejcaru citlivé vzpomínky Původ svůj vzal krejcar asi v Tyrolsku, v zemi zbožných lidí, před 600 lety Tyrolané však první krejcary razili ze stříbra, se znakem sv. kříže a odtud to jméno Kreutzer — krejcar. Z Tyrol pak se šířil po celé střední Evropě a dostal se až k nám. Ovšem ne ze střibra, ale z mědi, v rouše modernějším, bez kříže — zajisté proto, že musil nastoupiti službu všednější a často probíhati špinavými prsty různých. kramářů a šejdířů a konečně odřený, ošumělý od rozličných prstů, zmizela z něho poslední památka po kříži a na konec za své věrné služby odměnou dostal — vyhazov. V dlouhé paměti zůstane nám starý krejcar, neboť byl vždy naším milým hostem. Byl symbolem pokory a almužny chudých. Chudý člověk, dostal-li krejcar almužny, s pokorou přijímal jej slovy: „Zaplať Pán Bůh!“ Chuďas cítil se šťast- ným, mohl-li v kapse zacinkati několika krejcary a nešťastným se cítil, byl-li bez krejcarů. Upracované, mozolovité ruce dělníka, řemeslníka, rolníka obracely krejcar několikráte, než ho vydaly. Byl útěchou nejchudšího lidu i dětí. Krejcar byl odjakživa zá- kladem všeho blahobytu, z něho výrůstaly groše, dvacetníky, zlatníky, byl abecedou finančního hospo- dářství v rodine i ve státě. — Tak tedy ty, drahý, milý, poctivý, starorakouský krejcárku, zrozený na půdě nejrakouštější — ve starém, poctivém, hrdin- ném Tyrolsku — s Bohem, buď ujištěn, že u nás zůstaneš vždy v nejlepší paměti. Ze sboru ostrostřeleckého. Dne 20. t. m. o- slavil zdejší měšťanský sbor ostrostřelecký památku svých patronů sv. Fabiana a Šebestiana. Dopoledne seřadil se sbor v stejnokroji s úplnou kapelou spol- kovou a súčastnil se pak v děkanském chrámu Páně kázání, ve kterém slovy dojemnými vylíčil působení obou patronů sboru spolkový polní kaplan dp. P. Řehoř Vaněk. Na to následovala slavná mše sv., již sloužil s assistencí vdp. děkan Dr. Jan Dobrý. Po mši sv. předveden byl sbor v průvodu hudby protektoru svému p. starostovi města P. Hanovi. Odpoledne byla pak konána výroční řádná valná schůze v tělocvičně chlap. škol Před projednává- ním spolkových zpráv vzpomenuto zemřelých členů a sice pp a pí.: Max. Peklo, Vác. Vagnera, Kateř. Melchersové, A. Hiršové, Markéty Halíkové a Anny Čechové, jimž pohrobní počest vzdána povstáním. V jednatelské zprávě sděleno, že sbor súčastnil se 6 slavností církevních a oslavy narozenin J. V. cí- saře a krále Františka Josefa I., deputacemi více slavnostních mší a večírku, pořádaného na rozlouče- nou před odchodem c. k. okr. hejtmana p. Leop. Grögra. Sbor čítá toho roku 331 členů a sice: 9 čestných, 15 ostrostřelců, 111 uniformovaných, 46 veteránů a 146 členek. Roční příjem na příspěv- cích činí 442 zl. 10 kr. Z přednesené účetní zprá- vy sborové a střelnice za rok 1899 vyjímáme: sbo- rový příjem činil 539 zl. 56 kr., vydání 367 zl. 11 kr., zbývá 172 zl. 45 kr. Účet střelnice vykazuje příjmu 981 zl. 69 kr., vydání 1081 zl. 541/2 kr., je- ví se tedy pasivům v obnosu 99 zl. 851/2 kr. Oba příjmy činí úhrnem 1521 zl. 25 kr, vydání 1448 zl. 651/2 kr., zbývá na hotovosti pokladní 72 zl. 601/2 kr. Dále je v založně pod čís. 896 uloženo 54 zl. 75 kr., pod čís. 851 7 zl. 25 kr., závodní podíl 20