Text auf der Seite 1

Ročník XV. V Domažlicích, dne 17. února 1894. Číslo 7. Předplatné v Domažlicích: čtvrtletně zl. 1.— půlletně zl. 2.— veloročně zl. 3.80 DOMAŽLICKÉ LISTY. Předplatné poštou: čtvrtletně zl. 1.20 půlletně zl. 2.40 celoročně zl. 4.80 Týdenník pro zábavu a poučení. „Domažlické Listy“ vycházejí každou sobotu o 3. hodině odpoledne o celém archu. Číslo o sobě prodává se za 10 kr. Všechny dopisy redakci a administraci franko. Rukopisy se ne- vracejí. — Inserty čítají se co nejlevněji. — Redakce a administrace na náměstí č. 146. v Domažlicích. Skupina D na národopisné výstavě pražské předvede našim řemeslníkům bohatství nejrozkoš- nějších vzorků domového průmyslu, z nichž bu- dou si vhodné a potřebné vybíraati k výrobě své- rázné, také duchem české. Národopisná výstava bude pramenem ku povznesení řemesel českých, bude naší školou. Všeliké modní zboží pro ženské i pro mužské. zboží krátké a galanterní, ba i nejvšednější tkyčás šatstva: klobouky, límce, kravaty a ne- sčíslné množství věcí jiných, jež se dají snadno u nás zhotoviti, dovážejí se k nám z ciziny. A tak je i s výrobky ze železa, dřeva, skla, papíru. kůže, kosti atd. Pracují-li pro naše obecenstvo výrobníci cizí, je přirozeno, že našim nedostává se práce a při práci chleba. Proto musíme hle- dati prameny, jež by nám přinášely větší zisk. Těch najdeme, budeme-li vyráběti věci jiné, než mají Angličané, Francouzi a j.; věci takové, jež by se líbily u nás doma, že by byly naše, do- cházely by obliby i jinde a to proto, že by byly něco zvláštního. Po novinkách všady je shon — zvláště jsou-li pěkny, vkusny. K tomu cíli po- vedou nás výrobky s národními motivy, kteréž naše výstava uvede v modu doma i v cizině. Počneme nejlehčím a nejznámějším: národ- ním vyšíváním, to proto, že na něm význam ná- rodního motivu nejlehčeji pochopíme i proto, že poskytuje přebohatý pramen národních motivů, jež mohou využitkovati téměř veškery druhy ře- mesel. Vyšívání je druh výrobku. Děje se buď dle nějakého cizího vzoru, nebo tak, jak jedno- tlivci se namane; v žádném tom případě není to vyšivání národní. Vyšívání národní říkáme těm pracím, jež jsou provedeny dle vzorů, kteréž nalezáme na původních vyšívkách našeho selského lidu. Do dnes myslí se, že červenomodré klikatiny, v nichž sem tam některý květ nebo kalíšek je vyšit, je národní vyšivání — a to je hruby omyl. I na výstavách školních pod etiketou národního vyší- vání předvádějí se často neladné strakatiny bez vazby a skladu, jež se národnímu přímo rouhají. Jen takové vyšívání smí slouti pravem ná- rodní, které obsahuje národní motiv. V čem pak záleží tento národní motiv? Ve dvojím: 1.) v barvách, jich volbě a harmonickém uspořádání — jak si lid v nich liboval, 2.) ve tvarech, jež jsou výplodem samorostlého pudu uměleckého našich matek. Tedy v čem pak vězí národní motiv při bar- vách? Význam barev a vkus rozličných národů souvisí úzce s kulturním vývojem, s politickým i náboženským životem. Na doklad uvedeme příklad: Barvou smutku jest v Evropě barva černá, v Japonsku a Číně však jest barvou smutku barva bílá, ve starém Egyptě byla ji temně žlutá, v Syrii modrá a jinde opět jiná. Obliba barev závisí také na poměrech země- pisných. Veliký rozdil způsobu užívání barev jeví se na př. v zemích východních proti západ- nim. Východní barvitost vyniká velikou bujností (jak v rostlinstvu, živočišstvu tak i u lidí), zá- padní je střízlivější a tento úkaz pozorovati bu- deme na výstavě, na různé barvitosti národních krojů, národního vyšívání jakož i řemeslných vý- robků na př. truhlařských, hrnčířských atd., jimž na pestrosti od východu k západu ubývá. Kdežto na Slovensku panuje plná živost barev rázu ve- selého, tož směrem na západ přes Moravu a Če- chy na živosti barev i ozdobnosti postupně ubý- vá, až v Sumavě převládne barva temnější, klid- nější s menším množstvím ozdob. Tak již dle barev rozeznáváme motivy: slo- vácké, valašské, hanácké, litomyšlské, polabské, jihočeské a jiných více. Nejstarší památky dokazují, že původně byly rozeznávány pouze tři barvy nejsilnější: bílá, černá, červená. Dlouho to trvalo, než rozeznána barva žlutá a ještě déle trvalo, nežli zavedeny zvláštní názvy pro barvu zelenou a konečně pro modrou a fialovou. Každá barva působí zcela zvláštním způsobem v mysl lidskou a dle obliby lidu v těch kterých barvách soudíme na jeho povahu. Smyslu pro harmonii barev nynější naše po- kolení nemá; my máme vkus zkažený nejhrůz- nějšími slátaninami, jež nám v různých továrnách vyrábějí, nebo jak naše dámy na mnoze se odí- vají, jak příbytky své vyzdobuji, je pro oko vku- su a harmonii barev navyklé — slátanice barev sobě navzájem odporujících — až běda nevkusná, nehezká. Je žádoucno, aby naše lidové harmonické se- stavení barev ujalo se nejen na oděvu našich dam, ale i při malbě pokojů, látkách záclonových, nábytkových, na kobercích, ubrusích, ručnicích, přikrývkách postelních, na nádobí a náčiní všeho druhu, na vzorcích dlažeb šamotových, cemento- vých, na nábytku prostším i elegantním, inu na všem, čím se odíváme, čím příbytky své vyzdo- bujeme. Není zajisté nic protivnějšího než do tmavých našich bytů dáti si nábytek — černý neb kamna barvy zelené a tak podobných ne- smyslů více. Mnohé lidové seskupení barev, jež na výsta- vě spatříme, rovná se nejvkusnějším komposicím proslavených francouzských koloristů. Jestli jste viděli někde vzory křiklavé, viděli jste ty nej- všednější, a o těch nejkrásnějších nemáte ani po- něti. — Motiv barev bral si lid náš z přírody: červeň zralé třešně, modrost jasného nebe, žlutosť blatouchu, pryskyřníku nebo kanárka, zeleň listu a pod. My přiblížíme se nejvíce motivu národ- nímu v barvách, budeme-li napodobovati barvy květů i zralých plodův a sestavovati je v ladné skupiny (dle zákonův o harmonii barev) dle vzor- ků, které již máme a jež níže podrobně uvedeme. Přihledněme již ku druhému motivu národ- ního vyšívání: ku tvarům jeho. Tak jako na př. turecký župan (šátek a podob.) vyznačuje se ne- jen svou rázovitou barvitosti, ale i zvláštními tvary tkaných vzorků (tak nazvanými „esy“), podobně i rázovitý výrobek český vyznačuje se nejen svými barvami, na první pohled od barev tureckého županu rozeznatelnými, nýbrž označuje se i zvláštními tkaných tvary (vyšívaných, vy- řezávaných, malovaných) vzorků. Vzorky české mají zcela jiné formy čili tva- ry než turecká látka na županu. A jaké? Od- kud braly pramatičky naše i řemeslníci vzory ku svým pracem okrasným ať ve vyšívání, ať malbě na dřevě, nádobí, skle, ať v knihařství, zlatnictví atd. Z nejbližšího svého okolí: z přírody. Při- roda byla jich učitelkou. Učili se od klasu v poli, od kvítka na louce, v zahradě; od jelena v lese, ptáka v povětří, od hvězdy, luny, slunce na obloze. Naše matky samy si vzorky kreslily dle lístků a květů, které se jim líbily. Dívka trhajíc trávu, utrhla si květinku, která pozornost její upoutala, na př. zvoneček. Doma okreslila jsi tvar milého jí zvonku a vyšila na límeček. Ten- to motiv (základní myšlenka — základní tvar,) kterého ona dívka užila, líbil se i družkám jejím, a tu hleděly si též tvar zvonku vyšíti, každá arci dle svého vkusu — větší, menší, delší nebo širší. Ony rozkládaly si květy, přehýbaly a stlačily lístky tak, že celý květ přiveden byl do jedné plochy, aniž své původní podoby ztrácel a tak jej napodobovaly. Ony rozkrojily si plané jabli- čko, šípek a obraz toho průřezu byl jim moti- vem k jejich vyšívaným ozdobám. Přiřaďujíce kvítek ku kvítku a list ku listu, vyplňujíce mo- zery vlnitými lodyhami, točitými úponkami, tvo- řily si ornament rostlinný. — A jako v barvi- tosti národních výrobků, je rozmanitost podle povahy a bohatosti půdy toho kterého kraje (ji- Výrobky s národním rázem na náro- dopisné výstavě v Praze. Něco pro nepřátele ženění. Před nějakým časem kolovaly zprávy, že se tu a tam tvoří „klub mládenců“, a co o takovém spolku proniklo do veřejnosti, bylo tak málo pěkné, že se z toho starostlivým matinkám a vdavek chtivým dceruškám ježily vlasy. Ale ponenáhlu pověsti ty utichly, slečny i matky si oddechly a tatínkové opakovali si samolibě, že přec ten nynější zvět není tak zkažený, jak se povídá. Avšak jim záleželo v první řadě na za- chování pokolení mužského. I já bych byl zcela na ten čistý klub zapo- měl, ale tu mi přišla do rukou kniha francouz- ského statistika Jakuba Bertillona a čím více jsem se do čtení a pozorování všech těch cifer a vývodů z nich odvozených zabíral, tím stával jsem se nepokojnějším, vlasy se mi počaly ježit. Proč jsem se tak ulekl? I to vám povím a ne- zatajím ničeho; záležíť mně velmi na tom, abyste byli v čas varováni. — Bertillon činil pozorování o vlivu, jaký jeví stav manželský, mládenectví, rodina atd. na fy- sický i morální zdravotní stav národů a dospěl na základě velmi bohatého statistického materialu k povšimnutí hodným výsledkům, z nichž uvedu zde ty, jež týkají se ctihodného stavu mládenců. Kdo máš oči, čti, uvažuj a jednej, než bude po- Bertillon tvrdí, že úmrtnost ženatých lidí jest mnohem menší úmrtnosti mládenců. Mláde- nec 26 let starý stojí právě tak jednou nohou v hrobě jako ženatý 50letý muž. Děsnou výmin- kou z pravidla tohoto jsou pouze zcela mladí lidé pod 25 lety, jimž manželství tím méně svědčí, čím mladšími jsou. Jakmile se tožení, stane se úmrtnosť jejich pětkrát tak velkou jako stejně starých mladíků. Ale to není tak hrozným dů- vodem proti manželství, neníť radno příliš brzy do těch „sladkých pout“ lézti a pak do 25 let nemůže se ani o „mládenectví“ mluvit. To při- chází teprv později. Člověk žijící v kruhu rodiny není ku vraždě, krádeži a vůbec ku všem těm neřestem, jimž lid- stvo podrobeno jest, tak nakloněn, jako neženatý. Rodinný život jeví v každém ohledu blahodárné účinky. Pozorovalo se, že lidé, mající ditky, mnohem řídčeji zaviněným neštěstím stížení bý- vají, než ti, kdož jsou bezdětní. Pohled na dítky připomíná jim povinnosti jejich a dodává jim, když bída na ně dolehá, zmužilosti a důvěry. Vliv ženy i dětí jeví se velice příznivým v sta- tistice zločinů. Z milionu otců rodin dopustí se ročně pouze 186 zločinu, kdežto bezdětní mužové v tomže počtu 287 zločinců vykazují. Vdovci bezdětní čítají na milion 262 a mládenci 403 zlo- činců! Tato statistická čísla otřesou jistě všemi tě- mi, kdož chtěji založiti mládenecké kluby, v nej- hlubším nitru. Ale to není vše. Nejlepší nechal jsem si naposled. Bertillon klade otázku: Jaký vliv má manželství na samovraždu? A odpověď zní takto: Vdovy a vdovci vraždí se častěji než manželé. Velmi mladí manželé podlehají však stejnou měrou samovraždě jako neženatí lidé té- hož stáří. Ale tu podává nám statistika přímo hrozná dáta. V 25 letech vraždí se dvakrát tolik svobodných jako ženatých, v 70. roku jest počet svobodných samovrahů jedenáctkrát tak velký jako ženatých. Bez přestání roste nebezpečí o- hrožující životy mládenecké a čím více přibývá let, tím více mezi nimi řádí manie samovražedná. Ve Švédsku jest mezi svobodnými mnohem více pijáků než mezi ženatými. V Dánsku, v otčině Hamleta a „klassické zemi sebevražd“, jest mezi sebevrahy 31 procent opilců . . . a tak prý je to všude. Čísla mluví. Dle Bertillona má každý mlá- denec nejkrásnější naději zemřít na šibenici nebo podříznout si krk a to není věru příliš příjemná vyhlídka. Kdo se jí chceš vyhnout, ohlédni se kolem sebe, pěkných děvčat jest všude víc než dost a žádná z nich nebude tak necitelnou, aby ti nechtěla život osladit. A což po životě ta sladká smrt! FEUILLETON. zdě.