Text auf der Seite 6

280 — Dopisy. Z Kolovče. Jak v předminulém čísle 1. t. bylo uveřejněno, pořádali studující kolovečtí dne 15. t. m. di- vadelní představení, které se potkalo s velikým úspěchem. Návštěva byla posud nevídaná, souhra hry samotné byla překvapující. Obecenstvo ba- vilo se znamenitě, ano mnohé vý- kony i za otevřené sceny odměňo- valo aplausem. Vše provedlo se do- sti dobře, jen že k vůli jednomu po- řádajícímu členu byla hra na oka- mžik přerušena, což však nevadilo příliš, protože po krátké pause za- čalo se v jednání dále. Sotva že opona za posledním skupením spadla, počalo se jeviště odstraňovati, a než se kdo nadál, byl prostranný sál vyprázdněn a v místnostech jeho vířily zvuky hudby a proudily se párky dychtivých tanečnic a taneč- níků. Hudba byla slušná tak, že dozdržela hosti při tanci a dobrém pivě až do bílého dne. Tito odchá- zejíce, přáli sobě, aby podobné zá- bavy v Kolovči opět brzo se jim do- stalo. Kéž by tedy toto přání vy- bídlo zdejší studenstvo a zejmena některé, aby s lepší chutí a vůlí v podobný vrhali se podnik! —rt. Ze soudní síně. Odsouzený pan lajtnant. (Dokončení.) Předvolaný druhý svědek Jos. Smrha, 29 r. starý, katolík, ženatý, podomek t. č. v hostinci p. žalobce a bez poměrů příbuzenských k ob- žalovanému, po daném napomenutí, aby pravdu mluvil a po složeném slibu dle §. 453 tr. ř. udává: Na den se již nepamatuji, bylo to však v týž, kdy se v hostinské za- hradě p. Duffkově p. Dehne s pp. důstojníky loučil. U večer tohoto dne, vlastně asi tak okolo půlnoci zavolal na mě sklepník mým jme- nem, já odskočil od stolu, za nímž jsem seděl a když přiběhl jsem do průjezdu, viděl jsem, že p. Duffek stojí pod lampou u záchodu celý bledý, ani sebou nehýbaje a proti němu p. Dehne s napřahující naň šavlí. Přiskočil jsem k p. Dehnovi, chopil jej za šavli, strhl šavli k ze- mi, při čemž se mu nějak ruka o- brátila a on ji (totiž šavli) pustil, druhou rukou ji však na to chopil a žádal, abych mu ji vydal, což k po- úkazu p Duffkově jsem učinil. Obhajce p. dr. B. Gibian: Jak daleko jste měl ze zahrady do průjezdu k p. Dehnovi a zdaž měl p. Dehne šavli vytasenou, když Jste jej spatřil? Svědek: Když já p. Dehne- ho zahlèdl, měl šavli již napřaženou a od místa, kde jsem stál, k místu, kde p. Dehne byl, učinil jsem asi čtyry skoky. Když na to p. Duffek z průjezdu odešel, šel p. Dehne do zahrady a na cestě obrátiv se za p. Duffkem, zvolal: „das ist ein böhmi- scher Hund, das ist eine böhmische Bagage, Esel, Rindvieh.“ Soudce: Vždyť snad slova ta mohla platiti také jinému? Svědek: Slova tato jsem vztahoval jediné na p. Duffka, po- návadž p. Dehne neměl v tu dobu s nikým žádné mrzutosti aneb nějaké- ho nemilého výstupu. Zástupce žalov. p. dr. F. Vell- ner: Byl připraven tehdy p. Deh- ne na odjezd, aneb měl nějakého koně přichystaného? Svědek: Pan Dehne tehdáž nebyl připraven na odjezd, také ne- odjel až druhý den k polednímu. Také tehdy žádného koně připrave- ného jsem neviděl a vím, že p. Dehne se odebral do hostinských pokojů a šel spat. Obhajce obžalovaného p. dr. B. Gibian žádá, aby protokolováno by- lo, že obžalovaný měl v úmyslu té- že noci do Kdyně odjeti a proto že pro šavli si došel a si ji připjal. Dle výpovědi svedků i žalobce vy- chází ale na jevo, že žádného povo- zu pro něj ani připraveno nebylo a že všecky koně byli pryč. Na to žádá p, dr. Gibian, aby bylo proto- kolováno, že měl p. Dehne koně v kasárnách připraveného, což ale opět nepravdou se osvědčuje výpovědí p. žalobce M. Duffka, který dokazuje, že kůň p. Dehneho stál u fotografa p. Ig. Kranzfeldra. Nyní žádá p. dr. Gibian, aby aspoň tolik v proto- kol zapsáno bylo, že kůň jeho v ji- ném stáji než p. Duffkově této noci se nalézal. Zástupce žalobcův p. dr. Vellner žádal na to, aby přítomní svědkové dodatečné do přísahy vzati byli, če- muž ale vzhledem k tomu, že obža- lovaný částečně čin doznává a že sám nežádá, aby svědkové k přísaze vzati byli, nepřipuštěno a návrhu tomu místa nedáno. Rovněž nedáno místa ani druhému návrhu zástupce žalujícího, aby vyslechnuti byli jako svědkové ještě Em. Stoll a Jak. Ka- rásek z důvodu toho, že výpovědi jich vzhledem na určité výpovědi slyšených již svědků byly by zby- tečnými, ježto nemá býti jimi žádná jiná okolnosť prokázána. Také zavržen návrh obhájcův, aby vyslechnuti byli svědkové pp. Zhuber, Ableidinger a Schmied, z týchž důvodů jako návrh předchá- zející. Nyní dle návrhu zástupce žalu- jícího vyslechnut sám žalobce p. M. Duffek jakožto svědek. M. Duffek, 30 r. starý, katolík, ženatý, hostinský v Domažlicích, bez poměrů příbuzenských k obžalova- nému, napomenut, aby pravdu udal a složiv slib dle §. 453. vypovídá v podstatě totéž, co udává žaloba sa- ma. Zmiňuje se o řádění známé společnosti důstojnické a inženýrské již dříve a přichází k věcem z dne 31. května a líčí dopodrobna nedů- stojné chování důstojníků a inžený- rů tohoto večera. Vypravuje pak o tupení a pohanění židů i nábožen- ství našeho i národnosti naší, o pí- skání na okarinu písní „Kde domov můj“ a „Hej Slované“ a zpívání „Der Wenzl, der Wenzl kommt“, vypovídá ostatní čásť následovně: V onen večer, kdy v mé hostin- ské zahradě na rozloučenou p. Deh- ne pořádal jakousi slavnosť, pouká- zal jsem p. poručíka Rohra k po- řádku, čímž byli ostatní pp. důstoj- níci tak rozhořčeni, že odešli. Pan Dehne je vyprovázel a když se vra- cel opět do zahrady, zastavil jsem jej a omlouval jsem se mu, že jsem uraziti nechtěl nikoho. Pan Dehne na tuto mou omluvu s pěsťma zaťa- týma mně do obličeje hrozil a nadával mi: „Sie böhmischer Hund, sie böh- mische Bagage, Rindvieh, Esel“. Hned na to tasil šavli a tu přiskočil k němu můj podomek, šavli zadržel, tutéž však opětně vydal. Já na to odešel a jaké nadávky p. Dehne pronesl za mnou, to nevím. Slovo „Trottel“ aneb jinou nadávku jsem p. Dehnovi neřekl.“ Proti této výpovědi obhájce ob- žalovaného, setrvávaje při své vý- povědi, ničeho nenamítá, žádá ale, aby v okolnosti té, že p. Duffek p. poručíka nešetrně se stolice sestrčil, takže by byl tento málem upadl, čímž uražena byla celá společnosť, vyslechnuti byli svědci pp. Šmied, Zhuber a Ableidinger, aby tím na je- vo vyšlo, že p. Duffek sám původ- cem všeho se stal. Tomuto návrhu opírá se zástupce žalobcův a žádá, vyhověno-li mu bude, za výslech pp. Norb. a Frant. Märzú a Pavla Schie- berta, již nepravdu této okolnosti dosvědčiti mají. Soud oba návrhy zamítl. Na to bylo řízení průvodní skon- čeno a slovo uděleno zástupci žalob- ce p. dr. Vellnerovi, aby konečné návrhy učinil. Pan dr. Vellner v krátké, ale řízné řeči své uvedl pět důvodů na odsouzení žalovaného a k stížení je- ho viny. Pravil, že obžalovaný, jenž tak surového útoku se dopustil, 1.) činí nárok náležeti mezi kruhy vzdě- lanější jakožto důstojník a řiditel továrny novo-kdyňské, čímž vina je- ho stává se větší a nepromíjitelnou. 2.) Obžalovaný tento jest vinen tře- mi přestupky: vyťal políček, hrozil šavlí a sprostě nadával. 3.) Naproti omluvě zdvořilé zachoval se hrubě