Rodinný archiv Šliků, Jičíněves, 1416-1948 (1957)

Zakladatelem hospodářského a politického postavení významného českého rodu Šliků byl Kašpar Šlik, syn zámožného chebského podnikatele v soukenictví a obchodníka Jindřicha Šlika. Jeho syn Kašpar, písař, později sekretář císařské kanceláře, byl již roku 1422 povýšen do panského stavu, později i do stavu říšských hrabat a především se roku 1435 stal prvním světským kancléřem císařské kanceláře a v této funkci působil i za nástupců císaře Zikmunda až do roku 1449, kdy zemřel. Získal velkou důvěru císaře Zikmunda, kterého zastupoval jako vyslanec na mezinárodních jednáních. Jako úředník, který měl přístup k pečeti císaře, se stal autorem kancelářských fals, listin vydaných bez vědomí císaře, v nichž kodifikoval svůj údajný vznešený italský původ a majetkové zisky. I když o pravosti těchto některých listin byly pochybnosti, jako padělky byly odhaleny až začátkem 20. století. Z početné literatury o tomto tématu lze uvést práci Maxe Dvořáka, Die Fälschungen des Reichskanzlers Kašpar Šlik, uveřejněnou v Mitteilungen des Instituts für die österreichische Geschichtsforschung roku 1901. Během 15. a 16. století došlo ke značnému rozvětvení celého rodu a vznikly větve falknovská, loketská, ostrovská, kopidlanská, které měly rozsáhlé majetky v severozápadních i východních Čechách a v sousedním Sasku. Zejména Štěpán Šlik (*1487) z ostrovské větve v nově založeném Jáchymově roku 1516 zahájil těžbu stříbra a v roce 1519 začal ve šlikovské mincovně v Jáchymově razit první hrubou minci v Čechách - tak zvané tolary. Z tohoto období z roku 1518 pochází Jáchymovský horní řád. Šlikové byli často v opozici proti habsburským panovníkům a po prohrané šmalkaldské válce roku 1547 byli zbaveni všech práv na Jáchymov. Zejména české stavovské povstání roku 1618 rod Šliků výrazně rozdělilo. Zatím co z ostrovské větve Jáchym Ondřej Šlik, direktor českých stavů, byl mezi 21 českými pány, kteří byli pro svoji protihabsburskou činnost roku 1621 v Praze popraveni, Jindřich Šlik z kopidlanské, východočeské větve, se stal roku 1627 polním maršálem a jako oblíbenec císaře Ferdinanda II. se stal presidentem dvorské válečné rady. Příslušníky rodových šlikovských větví pak nacházíme i v dalších stoletích ve významných státních a vojenských funkcích.
Svým písemnostem věnovali Šlikové velkou péči. Již roku 1581 Lorenc Šlik ve své závěti uvádí že " ve sklepě svého domu na Starém Městě Pražském má ulořeny listiny, majestáty a všechny spravedlnosti své a svého rodu". V pozůstalosti Františka Arnošta Šlika z roku 1675 je dochován popis obsahu šlikovského archivu rozděleného do truhlic označených písmeny A až N. Péče o písemnosti i v ostatních stoletích byla velmi dobrá a významným předělem byl rok 1893, kdy tehdejší student Max Dvořák, pozdější významný profesor dějin umění na vídeňské universitě, zahájil pořádání archivu ve východočeském Kopidlně, byť valnou část práce pak vykonal jeho otec Max Dvořák (1843-1908) zámecký archivář rodu Lobkoviců v Roudnici nad Labem. Písemnosti byly rozděleny do 17 skupin, které se staly základem pozdějších pořádacích prací a byly rozšiřovány. Zejména přestěhování archivu z Kopidlna roku 1930 do blízké Jičíněvsi byla vytvořena skupina XVIII, do níž byly zařazeny opisy vlastních i cizích archiválii z pražských i zahraničních archivů. Po roce 1948 byl šlikovský rodinný archiv byl převzat státem, byl doplňován o písemnosti z jiných archivů a knihoven a uložen nejdříve v zemědělsko lesnickém archivu v Jičíně a posléze v Jičíněvsi . V roce 1965 byly zahájeny pořádací práce a definitvní podoba moderního inventáře pochází z roku 1986. V podstatě představuje úpravu Dvořákova schématu. Inventář obsahuje skupiny: I. Genealogie a dějiny rodu, II. Z rodinného života (sňatky, svatební smlouvy), III. Státní, dvorní a zemské záležitosti. Zde se nachází především písemnosti, které shromáždil již zmíněný Jindřich Šllik, president válečné rady ve Vídni. Nejde o o písemnosti kanceláře samotné dvorské válečné rady, i když i tyto jsou zde často, ale jen v opisech obsaženy, ale především jde o korespondenci, která mu byla, jako představiteli této instituce, adresována. Dále pak jde o velké množství soudobých opisů korespondence mezi předními vojenskými veliteli v třicetileté válce, císařským reskriptů, nařízení, bohužel často bez uvedení data vyhotovení, z let 1622-1659. Tato skupina se stala hlavním zdrojem písemností pro česko-bavorského průvodce. IV. skupina: Privilegia, vyznamenání, jmenování. Zde jsou především pergamenové listiny vydané císařem Zikmundem pro Šliky, z nichž u některých jde o již zmíněná falza. V. skupina,soukromé záležitosti, VI. Úmrtí členů rodiny, VII. Závěti, pozůstalosti, VIII. Finanční záležitosti, IX. Záležitosti panství, X. Bývalá šlikovská panství. Zde jsou mimo jiných věcí uloženy další pergamenové listiny vydané panovníky pro jednotlivé členy rodu Šliků týkající se majetkových záležitostí. Především v této skupině jsou písemnosti týkající se horního a mincovního podnikání v Podkrušnohoří. Dále je zde kniha opisů horních řádů, i opis horního práva Ius regale montanorum z roku 1300. Dále Horní řád pro Jáchymov z roku 1548, sbírka mincovních patentů z let 1511-1757. XI. Záležitosti panství Veliš, Kopidlno, a Staré Hrady, XII Rodinná korespondence, XIII. Cizí rody, XVIII. Novodobé opisy archiválií a výpisy z literatury, XIX .Knihovna. Dále pak skupina inventářů, fotokopie listin, obrazy, fotografie, pečeti a pečetidla. Z důvodu velké velké historické ceny a významu pro badání mnohých vědeckých oborů byly prohlášeny za kulturní památky tyto části archivního fondu: listiny Císaře Zikmunda Lucemburského obsahující kancelářská listinná falza, dále Horní řád jáchymovských dolů z roku 1518 a písemnosti Jindřicha Šlika, prezidenta dvorské válečné rady, z let 1622-1659.